V nejtěšžím opuštěn

17. července 2007 v 11:15 | Andrea Žočková |  Od vás-příběhy
V nejtěžším opuštěn
Jsem německý ovčák a už jsem v psím důchodovém věku.
26.8.2004 mě můj páníček brzo ráno probudil do každodenní bolesti mých nohou. O mou nemoc se vůbec nestaral. Mám totiž těžkou artrózu. Odvezl mě k Dlouhé louce, která je vedle psího útulku. Vysadil mě, přivázal k lampě a odjel.
Lehl jsem si tu a po pár hodinách okolo mě šel nějaký dědeček, promluvil na mě a po chvilce mě odvázal. Pomaličku mě dovedl do útulku, kde jsem si opět okamžitě bolestí lehnul. Pracovnice útulku mi donesly pití a také něco k jídlu, ale jíst se mi vůbec nechtělo, protože jsem si hned vzpomněl na jídlo, jaké jsem dostával od páníčka. Byly to nějaké zbytky a také jsem podle toho vypadal. Měl jsem chuť tak akorát odpočívat a moc se nehýbat, aby mě nohy nebolely ještě víc. Odpoledne mě přišla pracovnice vzbudit a také mi řekla, že už mám nové jméno. Rhody. Poté mě odvedla za paní veterinářkou a ta mi píchla injekci a něco na mě stříkala. Stálo to za to, protože mě nožičky už tolik nebolely a většina blech, kterých nebylo málo, přestala kousat. Bylo mi lépe.
Ale hned další den jsem šel na chvilku ven, abych se vyčůral a zjistil jsem, že už i to je pro mě obtížné. Jakýkoliv pohyb mých nohou bolel. Proto za mnou do kotce přišel pan veterinář a opět mi píchnul injekci, po které nohy tolik nebolely.
29.8. večer, když jsem usínal, mi bylo nějak zvláštně. Možná proto, že jsem se už ráno neprobudil. Umřel jsem jak nemocí, tak stářím. Nyní můžu s ostatními pejsky běhat v psím nebíčku a nic mě při tom nebolí.

Lidská krutost
Jsou mi 4 měsíce a jsem kříženec německého ovčáka.
4.1.2004 jsem byl odveden svým majitelem (jestli se mu tak dá říkat) do zasněženého lesa. Myslel jsem, že jdeme na velkou procházku i přesto, že jsem měl jeho vinou velmi nemocné nohy a klouby, ale on mě místo toho přivázal ke stromu a rychle odešel. Po chvíli jsem začal mrznout, protože byla opravdu velká zima.
Nejspíš si myslel, že to bude můj konec, ale naštěstí k večeru šli okolo nějací lidé a uviděli mě. Odvázali mě od stromu a polozmrzlého odvezli do útulku. Tam mě pracovníci útulku pořádně nakrmili (to můj páníček moc často nedělal, protože jsem byl chodící kostřička) a začali mě léčit. Také jsem dostal nové jméno - Lesánek.
Po dvou úspěšných měsících léčení mých nohou a pobytu v útulku se sem přišla podívat paní, která byla tak hodná, že si vybrala právě mě, i když jsem nebyl ještě úplně vyléčen.,
Paní, která si mě vzala, studovala totiž veterinu a uměla se o mě postarat. Teď se mám moc dobře, dostávám dobré jídlo, můžu se kdykoliv proběhnout a vůbec mě při tom nebolí nožičky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Corny Corny | Web | 17. července 2007 v 11:15 | Reagovat

Ahoj. Na mým blogu je bleskovka, je lehká je to pro mě moc důležitý tak se pls mrkněte!!!! Každý dostane diplom!!

2 Milky way Milky way | Web | 17. července 2007 v 11:18 | Reagovat

Hezkej blog..Taky mi VADÍ TÝRÁNÍ ZVÍŘAT..Toje hroznýý,,,Jo a koukni se na můj blog , proooísííím...

3 jania.. jania.. | E-mail | Web | 17. května 2008 v 18:38 | Reagovat

Já jen nechápu proč a jak někdo může? Jak někdo může týrat nebo testovat na něčem co se nemůže bránit? Jak někdo může dát potkánka nebo myš hadovi a ještě se dívat jak jí žere? Já to tolik nesnáším! Nevíš o nějakých pochodech? Petice jsem podepsala. Pomůže to? Prosím odepiš na moje stránky nebo na mejl j.trpalkova@seznam.cz

4 Mixi Mixi | Web | 22. října 2010 v 8:34 | Reagovat

Mne normalne szly tiekli ludia...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama